BODRO TEAM

UEM European Cup Cross Country Lubenica 14.-15.5.2011

Evropský pohár cross country se letos jede v poměrně blízkých lokalitách, tak jsme se na začátku roku domluvili s Rosťou Ondračkou mladším i starším že to zkusíme. Jak se ovšem blížil čas prvního závodu, trochu jsem znejistěl v hodnocení "blízký závod", protože v případě cestování Polskem to je dost ošidné. A když se místo konání na poslední chvíli přesunulo z Kielců až kamsi za Varšavu, propadl jsem depresi úplně. No co už, jednou jsme se domluvili tak jedem a hotovo. Radši jsme tedy vyrazili už ve čtvrtek na noc, v bláhové představě že budou prázdné cesty. Cesty byly samozřejmě plné, ale přesto se rozhodnutí ukázalo správným. Protože jak jsme později zjistili, přes den jsou cesty v Polsku přímo přecpané.

Když jsme v pátek ráno dorazili na místo, nevypadalo že by se tu mělo závodit. Pusto a prázdno, jen pár aut na okraji velkého pískového lomu. Ovšem rachotící bagry přece jen naznačovaly šance. Pořadatelé si ukrojili pořádné sousto, když se rozhodli ve dvou místech velkolepě strhnout snad dvacetimetrovou stěnu lomu a vytvořit tak průjezd pro motorky a quady. Znamenalo to přemístit několik set tun písku. Buldozer po několikahodinovém úsilí odešel do věčných lovišť a večer před závodem trať jednoduše nebyla. Docela nás překvapilo, že i depo zelo prázdnotou. Leč zkušení domorodci si byli jisti, říkali že všichni přijedou až ráno a trať že dokončí druhým buldozerem. Což se do puntíku splnilo.

V depu jsme se ještě večer potkali i s početným Haviar týmem a dorazil i Jaro Štrbek a Janko Zaťko, všichni nadávali na ucpané silnice.

Ráno jsme se probudili do azura. Nááádherně a teploučko. Dopoledne startovaly čtyřkolky na 90 minut a po obědě už následovala dvouhodinovka evropského poháru motocyklů spojená s mistrovstvím Polska. Trať byla kombinací Kuchyně, Borského Mikuláše a Gajar, takže terén který doslova milujeme. Písek, písek a zase písek. Někde teda písek s hlínou. Naštěstí zbylo i pár tvrdších úseků kde se dalo lehce vydechnout, ovšem nakonec se tam stejně jela taková palba, že na nějaké protřepávání ruk nebylo ani pomyšlení. Jediná delší pevná rovinka byla poseta kamením, které v rychlostech kolem 120-130 kmh vyžadovalo držet se parohů opravdu pevně. Trochu problém byl že jsme startovali ze tří lajn podle tříd, ale barvou startovních čísel byly třidy rozlišené jen tak neurčitě, takže jsme na trati ani nepoznali s kým vlastně závodíme. Naproti tomu časomíra byla perfektní a doprovody mohly pořadí sledovat na monitorech. Taky se trochu se prášilo ale nic hrozného, horší byly duny které se vyjely po pár kolech a změnily radostnou vyjížďku v pořádnou dřinu. Ještě že jsme docela otrlí z Borského Mikuláše. Smůlu měl Marek Haviar, kterému kámen prorazil blok motoru a ten se bez oleje samozřejmě hryznul. Po dvou hodinách teda Jaro Štrbek dojel v seniorech druhý, Rosťa v Juniorech čtvrtý ovšem s totálně rozedřenýma rukama, mi to v kategorii přestárlých a nemohoucích vyšlo na dvojku a J.Zaťko dojel pátý.

Druhý den trochu krápalo, což jsme s ohledem na prach i uvítali. Jinak se v podstatě opakovala situace ze soboty. Rosťovi dovolily sedřené ruce kroužit jen velmi zvolna, Markovi nepomohl ani půjčený motor od Rosti a měl opět problémy s technikou v podobě utrženého plynového lanka, Jaro Štrbek nešťastně přišel o vítězství těsně před cílem a já opět dokroužil druhý a Janko pátý. Poklonu zaslouží pořadatelé, vše frčelo jak na drátkách, výsledky i vyhlášení bylo rychlé a my se už těšili na radostný průjezd skrz přecpanou Varšavu v neděli večer.

Leč nějaké body jsme přece jen domů přivezli takže se budeme chystat i na další kolo Evropského poháru, které by se mělo jet za dva týdny v Maďarsku.
.........................................................................................................Váňa

.....zpět