BODRO TEAM

Čuste fšici

To se tak jednoho krásného, nebo škaredého, dne, to už si jaksi nepamatuju, rozhodl Zdeněk Halata, že vezme svou Marušku, motorku a pojedou prubnout ME v enduru. Že si prostě jen tak, změří síly s veterány celé evropy. Přeci je v tom nenechám samotné že, slovo dalo slovo, přidal se ještě Jarda Haleš, alias Fred a jelo se. Zdeněk s Maruškou už ve čtvrtek ráno a já s Fredem v pátek večer. Náš cíl: Kielce v Polsku. Cesta celkem nic moc, samé omezení, countrycrossový asfalt atd…ale kvůli tomu tady nepíšu. V Kielcích jsme našli depo rychle, neboť bylo situováno na fotbalovém stadionu. Dali jsme si s Halatovými kávičku a nechali je napospas spaní, protože jsme je vytáhli z postele. Okus dál jsme poseděli s doprovody českých jezdců, některé jsme znali, některé poznali…klábosilo se, jak jinak, o motorkách a závodech.
Ráno už všude kolem vládl závodnický ruch. Start prvních závodníků byl v 10 hodin. Tedy zbyl čas i na ranní hygienu. Byl jsem hodně mile překvapen, wc čisté, a to i odpoledne, teplá voda, sprchy. Dokonce depo na zámkové dlažbě, prostě paráda.
Zdeněk měl vše, co se týče tankování zajištěné. Takže jsme se mohli oddávat diváckým povinnostem. Maruška jela samozřejmě s náma. Nejdříve ČK č. 2. Tam nám chlapi ukázali, kde je enduro test, byl kousek. Tak šup tam. Už z dálky nás zaujala červená barva hlíny. Test byl takový hlinito-písčitý, občas nějaký výjezd, občas i sjezd, nějaký ten skok atd…celkem hezký a i dlouhý. Tož jsme pokukali, pofotili,pochodili kolem trati. Počasíčko takové to endurové, ani horko, ani zima, prostě pohoda. Po odjezdu veteránů jsme vyrazili mrknout do ČK1 a poptat se tam chlapů, kde je nějaké zajímavé místo na trati. Měli jsme v úmyslu počkat na veterány, mimochodem, krom Zdeňka ještě startovali naši Slovenští kamarádi Jánko Zaťko a Dušan Čipka. Tito dva přijeli a Zdeňka nikde. Říkali, že ho nikde na trati neviděli postávat, fajn, prý je hodně bahna, asi měl smůlu a vyprošťuje motorku. V Marušce se zmenšovala dušička, po půlhodině už bylo jasné, že je něco špatně, nálada mizela jako sníh minulé úterý. Nezbývalo nám tedy, než jet po cestě a doufat, že na Zdeňka někde narazíme. Po chvilce si to štrádoval proti nám. Byl celý a Maruška se viditelně uklidnila. Ze sobotního závodu ho vyřadila závada, která nejde vymyslet ani při sebebujnější fantazii. Na zadní osce mu upadl hliníkový kus, který je na osku našroubován a vymezuje napnutí řetězu, díky tomu mu oska pořád vyjížděla. Obrovská škoda, když předtím zajel cross test na 5. místě a enduro test na třetím místě. O to větší bylo zklamání. Hold i tohle k tomuto sportu patří. Zdeněk jel opravovat do depa a my vyrazili hluboko do lesa, kde měl být nějaký těžký výjezd. A taky že jo. Bukový les, listí, podmočená hlína, kořeny a kamení. Tady si mákli opravdu všichni. Hodně jezdců nemohlo vyjet, diváci jim pomáhali nahoru jak jen to šlo. Čočka měla co fotit. Tady jsme zůstali celé jedno kolo. Navečer jsme fičeli zpátky do depa. Maruška uvařila výbornou večeři, Zdeněk odevzdal motorku a u kávičky a i něčeho ostřejšího jsme probírali proběhlý den. Taky došlo na družbu s jezdci a doprovody z jiných týmů, prostě pohoda, relax, tak jak to má na správných závodech být. V neděli jsem vyrazil už jen s Maruškou, Jarda podal pomocnou ruku a jel do ČK1. My jsme jeli do ČK2, kde mělo být před příjezdem do časovky nějaké hodně zajímavé bahnité místo. Bylo to opravdu kousíček, drážky po řídítka a všude kolem anarchie. Žádný maršál, horda přiopitých rádoby fandů, kteří měli největší radost z toho, že poslali nějaké jezdce do té nejhlubší drážky, né tak Poláky, těm ukazovali jiné drážky. Není divu, že závodníci začali křižovat okolní les. Horda přiopilých adolescentů začala v lese lámat stromky, a tím ztěžovat jezdcům průjezd. Nechci tady používat sprosté výrazy, ale slovo hovada je pro tento případ ještě hodně slušné. Tohle pořadatelé vůbec nezvládli. Chlapi v časovce nám říkali, že tohleto se tam dělo i vloni. Maršál přišel s motorovou pilou vyrobit novou drážky, byl zašlapán do bláta i s pilou. V dalším kole již byla bažina vynechána a jelo se přes les. Vjezd do lesa byl přes takovou menší bažinku, ta však byla po celou dobu sjízdná. Poslední kolo jsme strávili v ČK1….Zdeněk si závody vyloženě užíval, což bylo vidět, pokaždé když přijel do časovky. Po sobotě byl nabuzen tím správným směrem. Jezdce už čekal jen 20 minutový přejezd do depa. Ale i ten byl plný vody a bažinek. O tom by mohl vyprávět Jánko Zaťko. Jel v minutě s nějakým Italem, podjížděli kolem řeky železniční trať a Jánko i Ital padli do rieky…Jako to hovoril Jánko: Jebol som sebou do vody aj s tým taliánom, čo jel so mnou. Byli úplně mokří.
Všechno má svůj konec i začátek….závody byly minulostí a my jsme po dobrém pozdním obědě vyrazili k domovu.
Závody to byly moc hezké, až na ty kaňky, co vyrobili diváci, navíc bylo málo maršálů na výjezdu v lese, takže tam byla trošku anarchie, což druhý den pořadatel údajně napravil.
Největší radost měl v neděli Zdeněk, dojel pátý ve veteránech, což byl obrovský úspěch, navíc dojel nejlépe z našich, klobouk dolů, je to pořád pán závodník. Na závoedch bylo hojně zastoupeno i Slovensko: Štefan Svitko, Robo Kapajčík, ti si vedli hodně dobře, Miro Ševela, Marek Brečka, doufám, že jsem nespletl jméno a už vzpomínaní Jánko Zaťko a Dušan Čipka st.

Ve fotogalerii jsou tuny fotek.

Widle .....................................
.......zpět ...........