Bílina 16.8.-17.8.08 cc
| 20.8. 2008 | Report |
 | X Country Bílina 16.-17. 8. 08
Už v pátek po poledni, cestou do Bíliny, jsme začali tušit zradu. To když se při průjezdu Prahou z teplého slunečného počasí najednou prudce ochladilo snad o deset stupňů, zatáhlo a začalo vydatně pršet.
|
Když jsme poté dorazili do haldového závodního areálu v Bílině, už tam čekal Rosťa Ondračka a kamarádi z RD racingu Lukáš Holub a Radim Drlík. Venku zima jak v psírně, fouká ledový vítr takže akorát zalézáme do aut. Později se venku přece jen trochu umoudřilo a proto s Rosťou vyrážíme na pěší obhlídku tratě. No to jsme si dali ! Bláto, bláto, občas úplné sračky, pak zase bláto a v tom pěšky do kopce a zase z kopce. Nahoru se nedá vyškrábat, dolů zase kloužeme jak balvany. Boty jak kosmonaut a pořád dál a dál. Když jsme se po třech a půl hodinách !! vrátili z tratě zpět, bylo jasné že pořadatelé trochu přestřelili. Okruh vesměs bez značení, jen bahnitá cesta vyrytá buldozerem nebo pěšinka ve vysoké trávě. A strašně roztahané do dálky, kam se nikdo normálně nedostane, ani doprovody, ani diváci. K večeru ještě doplnil naše řady Zdenek Halata a v noci Dan Jarnot, který přijel Zdenkovi vypomoci jako náhradník za Dušana Čipku.pro závod veteránů.
V sobotu vstáváme brzo, venku je nepříjemná zima a v devět ráno musíme na start dvojic. A jak bývá v českých zemích letos zvykem, v mistrovské katergorii jich přijíždí na čáru pouze pět. Zato přeborníků tolik, že jedna lajna nestačí. První z přeboru vystartoval dle očekávání Rosťa, za ním v gejzírech bláta zbytek pelotonu a až na závěr Lukáš Holub, který také dle očekávání svou krosovou motorku po mávnutí praporku neoživil. Což ho však vyburcovalo k výkonu a během půl kola předjel úplně všechny včetně vedoucího Rosti. To se mu ovšem záhy vymstilo protože jako nový vedoucí jezdec musel hledat v blátě stopu, přitom podcenil jednu nevinně vyhlížející loužičku a zůstal v ní po nádrž. Motorku sice vyprostil, před koncem prvního kola Rosťu znova dojel ale už ho nepřekonal, takže tučná prémie za vítězství v prvním kole zůstala Rosťovi. Při střídání na mě Rosťa jen křiknul ať dávám pozor na kaluže a už vyrážím na trať já. No jo, ale na které kaluže dávat pozor ? Tuhle velkou objedu, támhle tu taky, snad i ty další. Jen tamtu maličkou v zatáčce projedu, je v ní přece jen pár centimetrů vody … a zatraceně, tak to je ona, už jsem v ní taky! Na šířku třicet cenťáků, ale hloubka snad půl metru !!! Hm, tak už vím kde Lukáš v prvním kole zapad ! Motorku se snažím vyrvat ven, jde jen neochotně. Proč tam sakra nedávají i zpátečku !? Nakonec se ale daří a vyrážím s menší ztrátou dál.
Potvora minikaluž se nakonec ukázala docela klíčovou pro další vývoj závodu, protože v ní postupně skončili i další členové favorizovaných týmů a pořadí se měnilo zcela zásadně. Rozbahnil se však i zbytek trati a podobných pastí přibylo, takže se závod rychle změnil v holý boj o přežití. Ani nevnímám, že opět začalo pršet. Po dvaapůl hodinách je ale cíl a my končíme hlavně zásluhou mého usilovně bojujícího parťáka Rosti jen pár sekund za vítěznou dvojicí Drlík/Holub.
Před odpoledním závodem jednotlivců máme několik hodin pauzu, kterou vyplní čtyřkolky i závod nelicenčních jezdců Shell adventure a hlavně opět vydatný déšť. A ten změnil trať v úplnou katastrofu, to my však ještě nevíme…
Takže se opět blíží naše chvíle, prší a my se znovu řadíme na lajnu. Z mistráku pouze tři závodníci a za nimi obrovská smečka přeboru v několika řadách. Startér mává, vyrážíme a nestačíme se divit. Ráno bylo bláto, ale co je teď nemá už v českém jazyce žádný slušný název. Po třetí zatáčce nikomu nebrzdí ani jedna brzda, což ovšem až tak nevadí protože po každém ubrání plynu motorka sama zpomaluje jako by za sebou táhla kotvu. Ve třetině trati je prudký sjezd dolů zakončený zatáčkou, který jsme ráno projížděli jak nic. Teď jsou v něm hluboké bahnité drážky a motorky včetně nešťastníků se z něj kutálí dolů jedna za druhou. O kousek dál pár závodníků přehlídlo že trať byla oproti ránu zkrácená a místo odbočení se vydávají rovně a pochopitelně bloudí. Žump proti ránu neskutečně přibylo a motorky zapadají jedna za druhou. Skoro není kudy jet dál. Vše má jednotnou hnědou barvu. Z techniky mazané hlubokým písčitým bahnem se ozývají příšerné skřípavé zvuky a z motorek těch méně šťastných co stojí na trati se už neozývá vůbec nic. Škody však počítají všichni, šťastnější jen brzdové desky, kotouče a řetězy, ti druzí navíc i písty, válce, ojnice …uff. Do cíle nakonec dojelo jen pár nejotrlejších a odstupy v desítkách minut nebyly nic mimořádného. Přesvědčivě zvítězil Rosťa, který nejenže ujel ostatním v přeboru ale byl i rychlejší než všichni tři závodníci z mistráku.
Večer tedy musíme znova nachystat techniku na nedělní ranní závod jednotlivců, což je bez vody, jak zjišťujeme, docela problém. Cisterna pořadatele je prázdná! Naštěstí nedaleko teče potůček, takže po slabých třech hodinách usilovné práce potmě jsou motorky jakžtakž připravené pro další likvidaci.
V neděli ráno je start v 8 hodin. Je nádherně, sluníčko svítí a bláto v depu vysychá. Deset minut před startem jsme na lajně jen tři a koukáme co se teda bude dít. Pomalu se ale začínají trousit i další odvážlivci a vypadá to že přece jen pojedem. Nakonec se nás sešlo dvanáct, samozřejmě všichni výhradně přebor nebo veteráni, z mistráku už vůbec nikdo. Takže přece jen startujeme. Pořadatelé trať ještě více zkrátili a trochu upravili, ovšem situace ze sobotního večera se bohužel opakuje a místy je ještě výrazně hůř. Pár set metrů po startu už zase brzdy nebrzdí, navíc hned v prvním kole s Rosťou oba beznadějně zapadáme v jedné z žump co jsme ještě včera relativně v pohodě projížděli. Jeho lehkou třístovku taktak dokážeme společným úsilím vytáhnout, můj čtyřdobý parní stroj už ne. Snad traktorem. Rosťa pokračuje v závodě, já vyprošťuji. Nejde to, bojuju dál, ale pořád marně. Kam jen dohlídnu, pořadatel žádný. Všichni závodníci už jezdí úplně jinudy, daleko mimo trať a koukají na mě co tam furt dělám. No až tak moc jich taky už nejezdí, kde vlastně všichni jsou ? Po snad půlhodinové dřině se mi daří motorku přece jen vyprostit z blátivého sevření a vydávám se již bez jakýchkoliv ambicí do cíle. Když tam dorazím, je jasné proč po trati už skoro nikdo nekrouží. Většina závodníků vyčkává před cílem na uplynutí předepsané poloviny limitu a předčasné ukončení závodu, protože to co zbylo z tratě prakticky vylučuje regulérní boj a naopak hrozí totální likvidací techniky. Za chvíli přijíždí i vítěz a je to opět Rosťa Ondračka. Tři kola absolvovali pouze tři závodníci ! Brr, hlavně že to máme za sebou.
Po nás ještě jedou na upravené trati svůj závod čtyřkolky a mezitím probíhá porada pořadatelů a zbylých jezdců z přeboru, na které se jednoznačně rozhodlo, že se nedělní závod dvojic už nepojede. Pouze účastníci Shell adventure za každou cenu chtějí znovu do bláta, ale my na ně nečekáme a balíme techniku. Při vyhlášení výsledků ještě sledujeme přijíždět z trati lamentujícího čtyřkolkáře, co pod nánosy bahna vypadá spíše jako marťan a za krásného slunečného počasí odjíždíme domů.
A kdo z nás vyhrál ? Všichni !
V sobotu:
dvojice: 1.místo Lukáš Holub/Radim Drlík, 2.místo Rosťa Ondračka + Ivan Novotný,
veteráni 1.místo Zdeněk Halata + Dan Jarnot
a jednotlivce vyhráli:
E1 Dan Jarnot, E2 Ivan Novotný, E3 Rosťa Ondračka (i absolutně) a veterány Zdeněk Halata
Neděle jednotlivci:
E3 vyhrál Rosťa, veterány opět Zdeněk a já skončil v E2 po bahenní lázni s jedním ujetým kolem druhý.
Ostatní kluci od nás už v neděli nestartovali a šetřili raději síly i techniku na další kolo, které se pojede za měsíc na domácí půdě v Palkovicích.
Text: Váňa
| < Předchozí | Další > |
|---|
