Ráno už kolem nás vládl ten pravý závodnický ruch. Překvapilo mě, jaká spousta lidí,  to nejen závodníků, sem dorazila. Zašel jsem si do kiosku na menší snídani, párek v rohlíku a kávička bodly. Zbylé dva stánky se zatím chystaly. V jednom, takovém speciálním, byly pípy na pivo, a v tom dalším pak voněly párečky, klobásy, ty byly přímo v udáku a žebírky. Mnooo vypadalo to lákavě. Jak jsem později zjistil, bylo vše moc dobré, navíc ty ceny, žebroza 15,- Kč, párek za 20, klobása za 25, k tomu chleba a hořčice, kolik kdo chtěl, neskutečné v dnešní době.
Po ukončení přejímek se šlo na rozpravu a pak už rovnou do závodu. Nejprve se jela 2-hodinovka dvojic, po ní pak dvě rozjížďky kategorie quad a nakonec závod jednotlivců na 30 v tzv. extrém verzi okruhu.
Jelikož pořadatel nepočítal s účastí tolika dobrých jezdců, např. marek nešpor, Zdeněk Cyprián, Volňas, Miloš Škuta atd....byli tito jezdci přidáni k amatérům, aby se startovní pole trošku srovnalo. Nikomu to vůbec nevadilo, i když byla naděje na dobré umístění menší. Každý tenhle závod pojal jako parádní příležitost, zatrénovat si se silnou konkurencí. To bylo od chlapů hodně sympatické. Trať byla namotána doslova na pětníku, nebyla ani nijak extra dlouhá, když ti nejlepší ji objeli za něco málo přes 3 minuty. Tím nechci říct, že byla nudná, právě naopak, rovinky po louce, vcelku prudké výjezdy a sjezdy, klády, pneumatiky, skoky, kamení opravdu taková všehochuť. Po startu se pole rychle natáhlo, já poletoval s čočkou kolem trati a snažil jsem se nafotit co nejvíce obrázků. Opravdu jsem se nenudil, všude to bylo kousek a zajímavých míst vcelku dost.Překvapivě spadlo vítězství do klína našemu Karlu Kalinovi, který jel společně s Bilasem Radimem.
Pak následovaly quady a odpoledne už se jezdci řadili na zaváděcí kolo v extrem okruhu, mimochodem, zaáděcí kolo bylo i v ranním závodě dvojic. Trať byla skoro totožná s tou ranní, přibyla však stěna z pneumatik, přejezd dřevěných cívek na kabely, seskok z nákladního auta, přejezd přes houpačky, ty se ke konci vynechávaly, protože již byly hodně poničené, a taky přejezd přes vraky aut, kdy nájezd probíhal po ocelovém a celkem řídkém žebříku.
Tady nenechali nikoho na pochybách vítěz Martin Volný, za ním dojel Miloš Škuta a na záda těmto dvěma dýchal Marek Nešpor.
Musím říct, že závod to byl moc fajn, prostě pohodička, hodně závodníků i diváků, dobré občerstvení a to vše ve stínu zvláštního prostředí místní skládky.