Večer už byla na místě celá sestava závodního pole, neboť přejímky byly letos pouze v pátek. Poseděli jsme s přáteli u ohně, něco málo natlačili do žaludku a do spacáku. Ráno jsme se vydali na enduro test, který byl těsně před městem, situován v podlouhlé stráni. Ta byla už na pohled hodně podmočená. Vybrali jsme si přejezd před takový malinký, nevinný, trávou porostlý potůček. Ten se dal objet kolem stromu, po viditelně tvrdším podkladu, bohužel pro závodníky bylo později vše jinak.

Po příjezdu do depa jsme se dozvěděli, že velká spousta jezdců závod, pro jeho náročnost, vzdala. Večer se o sjízdnosti trati vedly žhavé diskuse, v některých místech se v drážce nakupilo i 40 závodníků, nešlo to místo objet, tedy museli všichni čekat až se uvolní cesta. Logicky to vedlo k tomu, že chytali trestné i ti, co je nachytat vůbec nemuseli. Nakonec byly jezdcům trestné minuty anulovány. Ten večer bylo dlouho do noci o čem vyprávět, já ten závod jet, tak bych tam nechal skoro celé své polorozpadlé zdraví, kdepak, zlatá čočka.
V neděli ráno bylo venku celkem hezky, dali jsme si kávičku, něco do žaludku a jeli opět na enduro test. Původně jsme měli v plánu navštívit nějaký těžký úsek, ale když jsme se na ranní rozpravě dozvěděli, že bylo několik těchto úseků vypuštěno, rozhodli jsme se pro test. Při mé smůle by to dopadlo tak, že by jsme se drápali někam do hory, tam čekali na závodníky a ti by mezitím jezdili jinudy. Enduro test byl oproti sobotě o něco zkrácen. Místo startu se posunulo o cca 3 metry, neboť v tom původním byla jedna, cca půl metru hluboká drážka, která končila bažinkou. Přejezd přes nevinný potůček však zůstal. Už nebylo skoro kde jej přejet, okolí se zaplnilo diváky, kteří jezdcům ukazovali kde jet, těm, co neposlechli, ale přeci jen překážku bravurně zdolali, se odměnili hlasitým potleskem. Prostě prima kulisa. A maršálové měli opět plné ruce práce a plné gumáky bahna. Trať se jim dařilo udržet průjezdnou. Počasí se začínalo kazit, mračna se kolem nás začala stahovat, byly blíž a blíž až se obloha otevřela a začalo lít. Pořadatel vcelku rozumně potok uzavřel, přepáskoval trať, aby se mohlo v pohodě závodit dál. Inu v pohodě, to je dost zavádějící, na zbytku trati se začalo tvořit mazlavé blátíčko, které dalo zabrat i ostříleným borcům. Šikminky, výjezdy i sjezdy se měnily v dokonalou past, kde jezdci klouzali, tu rovně, tu na zem, tu přes mlíko do louky a zase zpátky z louky. To vše přikrývala pára z vařících motorů. Škoda, že počasí nedovolilo použít foto techniku, bylo opravdu co fotit.
Kuriozní závadu měl na své Betě Martin Volný, upadl mu celý kluzák levého, předního tlumiče. S touto závadou se opravdu nedalo pokračovat. Škoda, Martin měl našlápnuto ke skvělému výsledku.
Závody udělali chalani, okolo p. Belka, opravdu luxusní, možná až moc těžké. Za starých dobrých enduro časů, to býval celkem standart. Je dobře že i mladí jezdci okusí to, co kdysi zažívali jejich starší kolegové. Opravdu kvalitních endur je v dnešní době pomálu.