Cesta pod koly ubíhala, motor vrčel, den vystřídala noc, jeli jsme hodně dlouho, nekonečná cesta. Konečně jsme v pátek dopoledne dorazili na místo činu. Depo bylo přímo ve městě, počasí bylo takové to endurácké, pod mrakem,  voda visela ve vzduchu a bylo celkem chladno, oproti 25st., co byly den předtím u nás. Našli jsme si místečko na parkování, pozdravili se s Rosťou Ondračkou mladším a se starším jsme vyrazili nakoupit něco málo zásob do obchodu. A když už jsme byli ve městě, co si nedát v nějaké té kavárničce kávičku a jen tak posedět a nasát to pravou Francouzskou atmosféru.
Motorky byly mezitím předány, formálky hotové, obídek a kávička už taky zmizely uvnitř našich tělesných schránek, čekali jsme už jen na slavnostní zahájení. Navečer začala hrát místní kutálka, ale bylo to vcelku příjemné

…poté se všichni účastníci vydali na pochoďák k místnímu náměstí. Cestu lemovaly špalíry lidí. Na náměstí již bylo připravené podium, ze kterého místní starosta vítal a zároveň i představoval jednotlivé závodníky. Do toho všeho hrála muzika. Nakonec show skončila představením nějakého místního trialisty. Zkoukli jsme ve stáncích místní specialitky, některé jsme i okoštovali, obzvlášť chutné byly paštičky různých chutí i barev.

Večer jsme ještě podružbovali s chlapy z ENC teamu, mimochodem, skvělými lidmi. Dovolili nám přespat pod stanem, takže jsme nemuseli řešit problém se spaním, poněvadž venku se dalo do deště. Ráno jsme naložili kanystry a věci pro jezdce, jednoho doprovoda a vyrazili jsme do časovky, která byla v takové zapadlé vesničce na kopci. Jen tak mimo soutež, celá vesnička byla pojata jako časovka, takže doprovodná vozidla s obsluhou stála snad všude, na náměstí, u kostela, u pošty, to byl náš případ, atd.

Vše jsme vyložili a vyrazili mrknout se na enduro test, který byl vzdálen cca 5 minut jízdy autem. Vše bylo parádně značené, nebyl problém najít parkoviště a z něj i chodníček přímo na RZ. Ta byla situována v kopci, v takovém širším průseku pod dráty el. vedení. Když jsme se začali drápat hore kopcom, shodli jsme se, že to bude těžká erzeta, sjezdy, výjezdy, kořeny a hlavně, kameny, kameny, kameny, všude kameny, někde ještě pod hlínou, jinde už obnažené a na vrcholu kopce jen kameny, cca 30 metrů kamení, taková trial sekce.

Měli jsme v plánu zkouknout i cross  test, bohužel, po našem příjezdu tam kiksla časomíra, takže jsme fičeli na extrém test. Ten byl kousek za městem, cca 4 km od depa. Namotán na louce, sem tam kláda, sem tam roura, sem tam takový přírodní skoček, rychlé roviny, prach….moc dlouho jsme se tam nezdrželi a vyrazili zpět do depa. Mezitím sem dorazili i naši jezdci. Nastalo to správné poetapové dění, příprava motorek na druhý den, přezouvání pneu, mazání řetězů, výměny vzduchových filtrů atd… a taky různých neplánovaných šrámů. A pak nastal klid, stroje v parc fermé, lidi se dali do pohody a my jsme si zase vyrazili na kávičku, do nám už známé kavárničky. Dali jsme se do řečí s majitelem, mmch. skvělým to chlapíkem. Původem je srb, ale ve Francii už žije moc dlouho. Chtěli jsme zkusit nějakou tu jejich místní alko specialitku, nabídl nám Pastis, takové správné průhledné modráky , do kterých ještě nasypal led a hle…už nebyly průhledné, ale takové mléčné. Když on na nás s modrákama, my na něj se švestkami, vlastně prapůvodem taky modrákama…Kopl do sebe švestičku a chvíli vypadal jako Růžičková, když si v komedii slunce seno a pár facek, dala štamprličku s doktorem.Když jsme se s ním chtěli vyfotit, utekl, aby se po chvíli vrátil…a výsledek? Kouknite na fotečku.

Super človíček, i jeho žena. Večer jsme ještě poseděli v depu, dali si něco na zaplnění žaludku a šup do spacáku. Ráno brzy opět vstávání, odjezd do časovky. Tam jsme si dali snídani, kávičku, prostě romantická snídaně před kamennou poštou na kamenných schodech. Toroš s Fredem a ještě jedním doprovoďákem odjeli na enduro test, já zůstal na místě, abych pomohl ostatním s tankováním. Myslím, že jsem tam zase až tak moc nezavázel. V pauze jsme se ještě s jedním kolegou vydali po svých omrknout vesničku. Tam se snad zastavil čas, hezky tam bylo. A co čert nechtěl, hned za vesničkou jsme slyšeli řev motorů a za chvilku i viděli, proč ty motorky tak řvou. Přímo pod cestou byl cca 100 metrový úsek velkých kamenů, prostě trialová sekce, jako vyšitá. Pro nás diváky super místo, člověk si mohl sednout na kámen, a ne do mokré trávy, či bahna, závodníci se krásně fotili, protože nedobrovolně pózovali fotografům. Však jsem tady strávil spoustu času. Nakonec mě vyhnal silný liják, protože jsem si nevzal pláštěnku, ale stejně jsem se sem zase vrátil, mé fotomasochistické choutky byly silné, i s Jardama. Poslední kolo jsme fičeli zkouknout na cross test, sice jsme jej nestihli celé, ale i to málo stačilo, test byl namotán v lese i na louce, skoky, pomalé i rychlé zatáčky. Tady měl smůlu Rostík Ondračka, když mu vypověděla službu zadní guma jeho motorky. Do cíle se dobelhal s mjůsem na půl žerdi. Ještě, že to bylo už jen kousíček do cíle. Smůla se nevyhla ani Markovi Borákovi. Hned po startu posledního extrém testu se mu přetrhnul řetěz, ještě štěstí, že si vezl sebou ledvinku, motorku opravil a do cíle dojel, pak musel letět do časovky, protože opravou ztratil přes 10 minut a to by chytil i dost tvrdých minut, nakonec byly jen 3. Budiž ke cti Markovi, že dojel v neděli do cíle, jako jediný na stroji Sherco, a to včetně továrních strojů.