COUNTRY CROSS RADVANICE 15. – 16.5. 2010

COUNTRY CROSS RADVANICE 15. – 16.5. 2010

V pátek kolem druhé hodiny jsme čekali u Matěje na Rosťu , který pro nás přijel, naložili jsme věci do Ducata a vyrazili směr Radvanice. Hned za Ostravou začalo pršet a před námi byla skoro 320 km dlouhá cesta. Ve složení, v jakém jsme jeli, cesta rychle utíkala a kolem šesté hodiny jsme byli na místě. Udělali jsem přejímky, převlíkli se do pracovního a šli omrknout zdejší trať.

     Největší chybu jsme udělali už doma, protože jsme si zapomněli přibalit gumáky. Trať byla dokonale promočená na každém jejím metru, takže jsme mohli být klidní, že se přes víkend nebude prášit. Místní kluci si dali na trati záležet a připravili ji se vším co k enduru patří, potoky, výjezdy, trialové úseky v podobě kamení, rychlé pasáže na loukách a v blízkosti depa menší extrém test. Kvůli délce trati jsme stihli za světla projít jen její půlku, takže zbytek jsme nechali na ráno. Večer jsme se šli pozdravit s klukama, zhodnotili jsme společně situaci a šli zalehnout do karavanu, protože nás brzo ráno čekala druhá polovina tratě. Budík zazvonil o půl šesté a my vyrazili. V osm hodin jsme startovali my z mistráku, takže jsme si museli pohnout ať vše stihnem obejít. Ve stanu už čekala nachystaná technika, takže jsem se oblékl, nastartoval a jel se řadit na start. Odstartoval jsem jako třetí a během prvních tří zatáček jsem se dostal do čela závodu. Zezadu se na mě dotahoval Víťa Kuklík a v polovině prvního kola mě předjel. Snažil jsem se ho držet ale křeče v rukou mi to dovolily jen dvě kola. Každým kolem se trať měnila k nepoznání a jezdec tak musel hledat nové drážky. Ke konci závodu už všichni jezdci jen kroužili a netrpělivě vyhlíželi šachovnicový prapor. Před cílem pořadatelé připravili zajímavý výjezd, ve kterém měli problémy snad všichni a někteří se tam zdrželi i delší dobu. Místní bláto dokonale fungovalo jako brusivo a většina jezdců měla sjeté brzdové destičky až na plech. Já jel bez brzd 3 kola, takže jsem byl docela rád že jsem viděl cíl. Smůlu si vybral Rosťa, když po nepřijemném hrozivě vypadajícím pádu byl nucen navštívit sanitku a doktor ho nepustil dál pokračovat v závodě. Po dojezdu posledního jezdce z mistráku, pořadatelé upravili a přepáskovali trať pro přebor, který startoval o půl jedenácté. Zde jsme měli naší naději Matěje Glace. Ten ukázal, že i po měsíční pauze v podobě nemocničního lůžka, je schopen jet na čele i v absolutním pořadí. První polovinu závodu udavál společně s Jakubem Špačkem tempo ostatním jezdcům. Pak přišlo tankování. Matěje jsem tankoval já, protože jsme na závody jeli bez doprovodu. Jenže tohle jsem se dozvěděl až během závodu, takže jsem netušil kde má věci a musel jsem běžet pro ně přes celé depo a tím Matěj nabral velkou ztrátu, kterou se snažil dotahovat až do konce závodu. Cíl viděl jako druhý ve třídě a pátý absolutně. Odpoledne jsme umyli motorky a nachystali na další den. Obešli jsme kluky, sdělili si navzájem pocity a dojmy ze závodu, pojedli a šli spát. V neděli startovali ráno Hobby jezdci, takže jsme se mohli pořádně vyspat. Přebor startoval o půl jedenácté a my z mistráku až v jednu hodinu. Trať oproti sobotě byla ochuzena o zajímavé pasáže, takže se jelo převážně po loukách s jedním blátivým úsekem, který byl po celý den sjízdný, takže to byl takový motokros na 100 minut, na které pořadatelé zkrátili závod. Trať oschla a udělal se optimální povrch. Matěj se první polovinu závodu trápil a nemohl se dostat do tempa, ale nakonec zatáhl a dojel druhý ve třídě a čtvrtý absolutně. Po obědě jsme šli na start my s Rosťou. Závod jsem začal z posledního místa a pomalu se dostával dopředu, dokud nepřišel pád do potoku a já zůstal pod motorkou ležet celý ve vodě. Po prvním kole jsem hned jel měnit rukavice a brýle, takže jsem zase začínal z posledního místa. Asi v půlce závodu jsem si otočil koleno a zbytek závodu jsem už jen dokroužil. Smůlu si opět vybral Rosťa, když mu odešla svíčka a musel pro ní běžet  nahoru do depa a tím ztratil dobrých 20 minut. Během obou dnů byl nejrychlejším jezdcem Víťa Kuklík, hned za ním jeho bratr Martin a třetí byl Milan Engel.Po dojezdu jsme sbalili věci, naložili motorky do dodávky a vyrazili směr domov. Cesta byla dlouhá, ale představa teplé sprchy a postele nám ji zkrátila a domu jsme dorazilis večerních hodinách.

Marek BORÁK