BODRO TEAM

Dnes jsme si přivstali, čekala nás cesta do servisního bodu. V sedm ráno už jsme frčeli. Jednalo se o staré známé místo z loňska, u říčky na vysokém břehu. Tož jsem vyrazil k říčce vyrobit nějakou fotečku. Oproti loňsku byla dost mělká, navíc venku pošmourno až mlhavo. Začali přijíždět první závodníci. Třída profi to měla asi opravdu těžké, neboť už projelo hodně expertů i hoblíků, ale profík jen jeden. Půl hodiny za ním další. Olda Bažina, Vlastík Stupka i náš nový kamarád Adam už byli dávno pryč, čekali jsme jen na Martina Volného. Měl smůlu, ražený ventil a protáčení přední pneu donutilo Martina, aby dojel do servisu mimo trať, vyměnil kolo, vrátil se na místo, kde trať opustil a pokračoval. Škoda, dle jeho slov držel krok se špičkou závodu. První půlka závodu prý byla hodně těžká, došlo i na stahování motorek na navijáku do strže. Nakonec jsme stihli i fotečky v cíli. Ten byl na strmém vrchu, který vyjelo jen pár závodníků. Po celé délce byly únikové chodníčky, po kterých se pak dalo traverzovat do cíle, bylo to sice dál, ale o hodně sjízdnější, než do strmého kopce. Hodně urputná byla dvojice slečen, které zde startují jako jediné ženské družstvo, rvaly se s kopcem, ale nakonec obě využily únikového chodníčku, kterému tady říkají chicken line. Diváci fandili každému závodníkovi, bylo jich moc a moc je bylo slyšet, parádní atmosféra. Pak už nás čekala jen cesta přes město do depa. Je nás tady velká parta, výprava jak má být. Pořád je o čem klábosit. Musel jsem trochu opravovat mou motorku, rádců i pomocných rukou bylo naštěstí dost.

Martin, i po problémech, dojel na hodně dobrém 10. místě
a Olda na hodně solidním 6. místě.
Zítra vstáváme zase o něco dřív, servis je vzdálen přes 100 kilometrů……

Widle ..........................
......zpět